Antonio Vivaldi

Byl italský kněz, hudební skladatel a houslový virtuóz, přezdíván “il Prete Rosso” (Červený kněz) díky zrzavým vlasům. Jeho nejznámějším dílem je soubor čtyř houslových koncertů nazvaný “Čtvero ročních období”.

Vivaldi se narodil v Benátkách, jeho otec se živil jako holič, ale byl znamenitý hudebník. Antonio získal základy hry na housle u otce a první lekce kompozice mu zřejmě poskytl Giovanni Legrenzi. Byl vysvěcen na kněze, avšak od dětství trpěl vrozeným zúžením hrtanu, ze kterého se později vyvinulo vážné astma. Díky tomuto onemocnění musel zanechat kněžských aktivit.

V roce 1703 se stal houslovým mistrem v sirotčinci “Pio Ospedale della Pietà” v Benátkách. Dívky zde byly vedeny k domácím pracím, získávaly hudební vzdělání a ty nejtalentovanější se stávaly členkami Ospedalského sboru a orchestru. Pro toto těleso napsal Vivaldi mnoho koncertů, kantát a duchovních skladeb. V průběhu těchto let byl Vivaldi neobyčejně plodný. Vydal tiskem několik sbírek svých skladeb, zkomponoval řadu oper a mnoho hudby instrumentální i vokální. Po úspěchu houslových koncertů se stal Vivaldi žádaným hudebníkem v celé Evropě. Navzdory četným koncertním cestám poctivě plnil smlouvu se sirotčincem, která zněla na dva nové koncerty měsíčně. V letech 1723 až 1729 napsal 140 koncertů.

V 18. století byla opera v Benátkách nejpopulárnější formou zábavy a tak není divu, že se v ní Vivaldi jako Benátčan významně uplatnil. Jeho opery byly čím dál oblíbenější. Od roku 1718 žil Vivaldi po tři roky v Mantově a komponoval opery pro potřeby dvora. Po krátké zastávce v Miláně byl papežem Benediktem XIII. pozván do Říma, kde uvedl několik oper a koncertů. V roce 1725 se vrátil do Benátek, aby v jediném roce uvedl čtyři nové opery.

V tomto období zkomponoval své dnes snad nejpopulárnější dílo “Čtvero ročních dob”, čtyři houslové koncerty zobrazující roční období v přírodě. Inspirací mu bylo patrně okolí Mantovy.

Ve svém vrcholném období dostával Vivaldi objednávky ze šlechtických a královských dvorů celé Evropy. Ale po roce 1730 začala jeho sláva uvadat, jeho styl připadal současníkům zastaralý. Jako většina skladatelů té doby se na sklonku svého života Vivaldi dostal do finančních potíží. Odjel do Vídně, kde doufal ve větší uznání, ale jeho velký příznivce císař Karel VI. brzy zemřel. Tato rána osudu zanechala skladatele bez ochránce a bez finančních prostředků. Prodával své rukopisy a v roce 1741 zemřel. Na téměř 200 let upadla hudba A. Vivaldiho v zapomnění, až ve 20. století došlo k jejímu znovuobjevení.

Vivaldiho hudba byla v Čechách už za jeho života nesmírně populární. Mezi letyty 1726 až 1736 bylo ve šlechtickém divadle hraběte Františka Antonína Šporka v Praze Na Poříčí provedeno šest Vivaldiho oper, z toho dvě premiéry. Protože v té době byl už Vivaldi evropsky proslulým skladatelem a cestoval zvláště na nová uvedení svých děl, žil zřejmě tehdy delší dobu v Praze. Opery uvedl na českou scénu impresário Šporkova divadla Antonio Denzio, který byl i v Itálii znám jako libretista a hudební skladatel a v Benátkách vedl operní společnost, pro kterou Vivaldi najímal zpěváky a obstarával operní novinky.

V českých archivech je dochováno mnoho unikátních zápisů jeho děl. Některé byly také napsány přímo na objednávku českých šlechticů. Hraběti Václavovi z Morzinů je dedikováno Vivaldiho nejslavnější dílo “Il cimento dell’armonia e dell’inventione” (Souboj harmonie s invencí ‑op. 8), které obsahuje slavné koncerty Čtvero ročních období. Antonio Vivaldi sám řídil Morzinovu kapelu při koncertech v Itálii. Palác rodu Morzinů stojí dodnes na Malostranském náměstí v Praze.

Z Vivaldiho hudby čiší potěšení z komponování a radost ze života. V tom tkví i dnešní popularita Vivaldiho skladeb.